tak jsem měl možnost zase jednou vycestovat a využít svátku volna na konci října. Cílový bod bylo město, kde 9.listopadu 1989 svrhl lid jako první v Evropě komunistický režim – Berlín. Berlín je krásné historické město plné novodobé architektury, která je velmi citlivě zasazena do staré zástavby. I když je už 22 let poté, co lid svrhl Honecerovu komunistickou tlupu, město stále vzpomíná na časy, kdy bylo rozděleno zdí a ostatným drátem napříč městem, a kdy lidé z východního bloku se snažili utéci za svobodou nejrůznějšími způsoby. Bohužel komunistický a totalitní režim víc jak 80 těchto lidí zabil a popravil. Nejmladšímu běženci byl 1 rok, poslední zavražděný člověk zemřel pouze 8 měsíců před pádem Berlínské zdi. Člověk až na místě nechápavě čte na zdech příběhy lidí, kteří tohou za svobodu byli schopni vynalézat nejrůznější způsoby úkrytu v automobilech, aby se dostali do druhé půle města za svobodou. Jedno z míst, kde můžete tyto příběhy číst je Check point Charlie – jakási hranice pro automobily mezi západním a východním blokem. Na jedné straně komunističtí němci se samopaly, na druhé američtí vojáci se žvýkačkami v ústech.

To ale, co mě velmi zklamalo, byla organizace festivalu. Nejen, že jsem neměl kde se v klidu najíst, protože místa na počet návštěvníků bylo minimum, ale jediné co jste tam mohli zažít byl jakýsi orientační běh s cílem najít místo, kde byste si v klidu snědli zakoupené jídlo. Když už jste si nějaké našli, tak jste měli jídlo studené. Pokud jste si snad sedli na kamennou zídku, hned vás  organizátoři upozorňovali, že se jedná o památku a žádali vás, abyste odešli. Rovněž na trávník byl vstup zakázán ???

 Takže celý kulinářský zážitek byl pokažen kulturou stolování, která připomínala bufety na Hlavním nádraží.  Děkuji ,vážení organizátoři Prague food festivalu, ale příští rok vím, že za vstupné se půjdu najíst jako kulturní člověk k některé z firem, které na festivalu se alespoň snažily nabídnout kvalitní jídlo…..

tak jsem minulý týden v tom krásném a skoro letním počasí projel srdce jihomoravských vinařských oblastí, Mikulov, Valtice a Lednici. Mikulov je překrásné město, kde na každém rohu na vás bude vykukovat kus historie až dob Rabi Lowa. Konec konců Mikulov je město s bohatou židovskou historíí. Doporučuji zajít na místní židovský hřbitov, který je nádherný a místní desky pomníků, roztou z trávy jako houby po dešti ( ZDE ). Z místní rozhledny je velmi líbivý pohled na červené střechy domů, pokryté pálenými taškami ( ZDE ). Tím, že bylo tak krásně, tak jsem zkoušel fotit do HDR a samozřejmě s nejnižší citlivostí 100ISO. Lednice je také velmi krásná a to zejména díky místnímu zámku a zahradě ( ZDE ). Zkrátka jihomoravský venkov je nádherný…….

většina fotografů říká, že v Praze se dá fotografovat pořád něco zajímavé a mají pravdu. Když jdete jen tak na procházku, kde jste už několikrát šli a zníte toto místo dokonale, tak zjistíte, že jsou kompozice kterých jste si posledně nevšimli. já to tak alespoň mám. Takže jsem vyrazil ven, že budu fotit Pražský maratón a nakonec jsem stejně skončil u Vltavy, kde jsem byl už nesčetně krát. Pohled na tyčící se Mánes ( ZDE ) s Tančícím domem je úchvátný a můžete jej fotit ze všech stran a vždy s evám to povede. Taktéž jsou velmi pěkné na fotografiích staré lodě, které kotví na březích Vltavy ( ZDE ) a hrají různými barvami. Doporučuji však fotit levý břeh řeky k večeru, kdy sluníčko zapadá a jeho poslední paprsky můžete vidět na pravé straně, kde je právě Mánes nebo Tančící dům…..